Prometheus a Pandora
P řed dávnými časy žili v daleké řecké zemi bohové a bohyně, jejichž činy a příběhy přetrvávají dodnes. Sídlili v nádherných palácích v nadoblačné výši majestátní hory jménem Olymp. Vládecm bohů by Zeus, jehož obdivuhodná moc, moudrost i chytrost vzbuzovaly úctu, a jeho nevyzpytatelná, divoká povaha i mstivost zase budily strach. Zeus byl vládcem blesků, jimiž často trestal, ale sám se mnohdy choval jako malé zlobivé dítě. Jeho ženou byla Héra, s níž měl Zeus mnoho dětí. Země však byla prázdná, bez lidí. A to se nelíbylo synovi Titána Iapeta-Prometheovi. Ten viděl, jak z hlíny zavlažené vodou vyrůstá tráva, rostliny a stromy. Smísil tedy hlínu s vodou a vytvořil sochu prvního člověka. Svým dechem ji oživila bohyně moudrosti a jasného rozumu Pallas Athéna. Tak vznikli lidé a bohové již nemuseli vládnout pustému světu. Zeus je však neměl rád. Zato Prometheus je učil všemu, co potřebovali: jak stavět domy, obdělávat pole, využívat zvířata, stavět lodě, hledat poklady v podzemí i číst a psát. Mnoha věcem lidi Prometheus naučil, ale oni žili stále bez ohně. I zžělelo se Prometheovi celého lidského pokolení a jednoho dne se vkradl do Diova paláce na Olympu, ukradl z něj žhavý uhlík a předal ho lidem, aby je naučil znát oheň. Od té doby byli lidé šťastní, ale žena Prometheova bratra Pandora jednou přes božský zákaz otevřela skříňku, v níž byly skryty nemoci, zlo, závist a strádání. Všechna bída světa se rozletěla světem a od té doby škodí lidem. Ani tento trest Diovi nestačil. Když ucítil vůni vařených jídel a spatřil lidské ohně, kned věděl že, ho Prometheus oklamal, a rozhodl se ho potrestat. Vyslal Hefaista a jeho pomocníky, aby vzpurného Promethea přikovali pevnými řetězy k vysoké skále na Kavkaze tak, že se nemohl ani hýbat, a poručil obrovskému orlu, aby každý den vytrhl Promtheovi z těla játra. Každou noc játra Promtheovi dorůstala a on stovky let trpěl strašnou bolestí. Nakonec mu však Zeus odpustil.
Bohové jen neradi ztrácejí své výhody. Ohěň, který Prometheus lidem daroval, byl mimořádným darem. Však také trest, který Promethea stihl, byl mimořádně krutý, i když ne věčný. Tajemství Pandořiny skříňky je nejen symbolem lidské zvědavosti a snad i lehkomyslnosti, ale i časté potměšilosti božích úradků a činů.